Exkurze do koncentračního tábora v Osvětimi

 

 

     V měsíci květnu pro nás škola zorganizovala exkurzi do polské Osvětimi, abychom na vlastní spatřili místo, kde se odehrávala jedna z největších tragédií v dějinách lidstva. Akci měli na starost: paní učitelka Mgr. Jitka Brejchová, paní učitelka  Mgr. Alena Kožíšková a pan učitel  Mgr. Jiří Monhart. Jelo nás skoro 50 dětí z celého druhého stupně, odjížděli jsme ve čtvrtek ráno a vrátili jsme se v sobotu kolem druhé hodiny ranní.

      Vyrazili jsme směrem na Český Těšín. Jeli jsme přes Cheznovice, Mýto a Kařez, kde jsme se napojili na dálnici směr Praha. Cestou jsme se stavěli na rozhledně a pak jsme se vrátili do autobusu vstříc cestě, která měla trvat asi 4 hodiny. Cesta po dálnici D1 byla kodrcavá, přesto jsme ji všichni zvládli bez úhony a asi po 8 hodinách cesty jsme dorazili do Českého Těšína a ubytovali jsme se na tamní základní škole v tělocvičně. Po krátkém aklimatizování a prohlédnutí svěřených prostor následovala procházka po městě, kde jsme mimo jiné navštívili i polskou část. V 18.00 hodin nás čekala večeře v nedaleké restauraci, na výběr jsme měli vepřový řízek, pečené kuře nebo smažený sýr. Po večeři jsme měli asi hodinový rozchod. Ve 20.00 hodin jsme se všichni vrátili do tělocvičny. Každý se bavil po svém. Někteří hráli basket nebo fotbal, jiní hráli hry na mobilech, sem tam se našel někdo, kdo jen tak odpočíval po náročné cestě. Večerka byla zhruba ve 22.30 hodin a noc byla v rámci možností klidná.

      Ráno měl být budíček v 7.30 hodin, ale většina dětí vstala ještě před šestou. Následovala snídaně, buď sladká, nebo slaná, jak kdo měl chuť. K pití bylo na výběr několik druhů čaje. Asi v 8.30 hodin jsme se se svými věcmi přemístili do autobusu a v 9:00 hodin jsme vyjeli do Osvětimi. Cesta trvala zhruba dvě a půl hodiny a v 11.30 hodin jsme dorazili na místo určení.

            Něco málo k historii místa: Osvětim (německy Auschwitz) je asi čtyřtisícové městečko v jižním Polsku. Na rozkaz Heinricha Himmlera zde byl v bývalých kasárnách polské armády založen koncentrační tábor, jeho velitelem byl jmenován esesák Rudolf Höss. Na vybudování tábora se podíleli vězni z koncentračního tábora v Dachau. Funkci dozorců vykonávali příslušníci oddílů SS a také němečtí kriminálníci z koncentračního tábora Sachsenhausen. Roku 1942bylo zahájeno masové vyvražďování, běžící denně po tisících obětí. V táboře se nacházely 4 plynové komory s krematorii. Denně bylo možné zavraždit a spálit až 10 000 lidí. V táboře byli vražděni nejen Židé, ale prakticky všechny národnosti okupované Evropy. Když se blížila Rudá armáda, odvezli nacisté většinu  vězňů do jiných táborů a plynové komory s krematorii vyhodili do vzduchu.  Koncentrační tábor v Osvětimi byl osvobozen Rudou armádou dne 27. ledna1945, bylo osvobozeno 7 tisíc vězňů. Podle různých odhadů bylo v Osvětimi zmařeno 1.2 až 1.6 milionu lidských životů. Osvětim se stala symbolem nacistického "konečného řešení židovské otázky", symbolem nelidskosti a genocidy.

    Prohlídka začala v půl druhé a poutavý výklad paní průvodkyně jsme poslouchali přes zařízení se sluchátky. Do areálu koncentračního tábora se vstupuje branou s nápisem „Arbait macht frei” („Práce osvobozuje“). Následovala prohlídka dvora a některých bloků. V jednotlivých blocích byly expozice fotografií židovských transportů do tábora nebo zabavených věcí, které vězni museli po vstupu odevzdat. V jednom bloku byly třeba k vidění dvě tuny vlasů, v jiném osobní věci vězňů nebo oblečení. Také jsme si prohlédli ubytování, koupelny a toalety pro vězně a rovněž místo pro vykonávání trestů za pomalou práci. V závěru prohlídky jsme navštívili i krematorium. Po skončení prohlídky areálu Auschwitz I jsme se přesunuli do asi 3 km vzdáleného komplexu Auschwitz - Birkenau. Zde jsme se prošli po rampě, po které přijížděly vagóny s Židy, viděli jsme i původní vagón, ruiny vybuchlých plynových komor a krematorií. Tyto otřesné výjevy na nás hluboce zapůsobily.

     Poklonili jsme se památce obětí 2. světové války, zapálili jsme svíčky a položili květy u mezinárodního památníku umučených. Poté jsme navštívili jeden z ženských baráků. Ten se skládal ze dvou místností, v té menší bydlela vedoucí baráku. Druhá místnost byla velká, po obvodu stály dvoupatrové postele a dalších několik paland stálo uprostřed místnosti. Na tvrdé a úzké dřevěné palandy se muselo vtěsnat velké množství žen. Lidé v táboře velmi trpěli, měli nedostatek jídla, základní hygieny a bylo s nimi nelidsky a krutě zacházeno. Velmi nás dojalo vypravování o fašistickém zločinci – lékaři, který se jmenoval Josef Mengele. Vykonával na vězních, a to i dětech, zrůdné pokusy a mučil je.

     Když byla exkurze u konce, poděkovali jsme našim ochotným paním průvodkyním a vrátili se do autobusu vstříc velmi dlouhé a náročné cestě zpět domů. Vyjeli jsme něco po půl šesté večer, cesta byla klidná a téměř nikdo neměl energii na zlobení. Nějakou dobu všem trvalo, než vstřebali dojmy a zážitky z prohlídky. Cestou jsme se zastavili v Olomouc City na večeři. Příjemným zpestřením cesty byla pohádka Sněhurka, kterou nám v autobusu pouštěl pan řidič. Po cestě jsme se prospali a kolem druhé hodiny v sobotu ráno jsme dorazili do Strašic.

     Pro všechny byl zájezd obohacující a poučný. Děkuji jménem všem účastníků pedagogickému dozoru za to, že pro nás tuto exkurzi zorganizoval, věnoval se nám a obohatil nás o cenné poznatky.

 

 

Andrea Krocová, 8.A